rodinapaulu.png, 253kB
Oslava 70. narozenin; Alexandr Paul a synové, Alexandr, Prokop, Pavel, Petr

HISTORIE ARCHIVU

Na počátku byl Jindřich Zelenka. V prvním desetiletí 20. století se vyučil u Rudolfa Brunera-Dvořáka fotografem a ještě před vypuknutím 1. světové války si pořídil v Nuslích fotoatelier. Válku prožil jako vojenský fotograf na několika frontách. Z této doby pochází nejstarší snímky v archivu a zřejmě i jedny z nejrannějších válečných leteckých fotografií i momentky s vojáky a rozbitými městy. Válku přežil a už počátkem 20. let měl zavedený fotografický atelier v Karlíně – Foto IDEAL Zelenka. V atelieru vznikaly momentní fotografie, o sobotách a nedělích se jako reportážní fotograf věnoval snímáním sportovních akcí. U něho se vyučil Alexandr Paul, stejně tak i jeho budoucí manželka Růžena, dcera Jindřicha Zelenky a její bratr Jindřich Zelenka mladší. Alexandr Paul se brzo osamostatnil, v roce 1932 založil spolu s Františkem Illkem a Pavlem Altchulem první českou soukromou obrazovou tiskovou agenturu Press Photo Service. Atelier agentury byl umístěný v mezaninu paláce Adria čp. 36 v Praze 1 – Novém Městě. V roce 1934 P. Altschul odešel, agentura pro něho a jeho ilustrovaný časopis Světozor dále pracovala, až do roku 1939. Tehdy se změnil název firmy na Illek&Paul. V průběhu třicátých a čtyřicátých let se studio postupně rozšiřovalo do celého čtvrtého poschodí pravého křídla paláce Adria. Počátkem roku 1948 do firmy vstoupil jako tichý společník Karel Schwarzenberg. Jeho vkladem byl „zámek v Čimelicích s veškerým zařízením, pro potřeby majitelů firmy a k rekreaci 28 zaměstnanců a jejich manželek“ (v té době zde jako firemní fotografové pracovali např. Vilém Heckel, Dagmar Hochová, Jindřich Brok, Lumír Rott, či Fred Kramer). Firma Illek & Paul byla koncem roku 1948 zrušena, někteří zaměstnanci si rozdělili firemní prostory, ve 4. poschodí zůstali pouze F.Illek a A. Paul, zakládající členové Svazu výtvarných umělců. V roce 1956 jejich spolupráce skončila a došlo i k rozdělení archivu a atelieru.

Historie atelieru i archivu Alexandra Paula, samostatného výtvarníka, ale v Adrii pokračovala. To už se zapojovali postupně všichni čtyři synové (Petr, Pavel, Prokop a Alexandr), kteří ač je k tomu otec nenutil, se také vyučili fotografickému řemeslu. Manželka Růžena Paulová se věnovala retuši a pochůzkách po fondových komisích s hotovým dílem. A synové zase postupně odcházeli do různých odborných pracovišť - Akademie výtvarných umění, Muzea hl. města Prahy a Ústavu dějin umění Akademie věd. Archiv spokojeně narůstal; vznikala velká díla pro světové výstavy – Expo 58, Montreal. Bylo také vytvořeno mnoho rozsáhlých celků snímků pro odborné uměleckohistorické knihy a výstavy. Poslední dílem Alexandra Paula byla společná výstava ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy se synem Prokopem - Umění posledních Přemyslovců. V den vernisáže, 1. prosince 1981, Alexandr Paul zemřel.

Archiv ani atelier nezůstaly osamocené. Prokop Paul pokračoval ve stěžejním díle svého otce, fotografování výtvarného umění, architektury a památek.

Atelier i archiv, včetně původního vybavení a originálního interiéru od trojice architektů Cubr Hrubý Pokorný, existoval v Adrii přes 60 let. Přežil nacistickou okupaci, komunistické běsnění, ale pak ho po roce 1989 smetla vlna porevolučního kulturního barbarství. V roce 1994 byla v paláci Adria, který patří hlavnímu městu Praze, zahájena rekonstrukce a archiv byl provizorně přemístěn do dalšího městského domu – Platýzu. Vybavení atelieru, včetně původního vestavěného dřevěného nábytku, vyrobeného na míru pro uložení fotografického archivu, bylo ponecháno na místě, po rekonstrukci budovy se mělo vše vrátit na původní místo a do původního stavu. Zvůlí stavební firmy Metrostav, která prováděla rekonstrukci Adrie a hlavního města Prahy - majitele objektu, zastupovaného firmou Trade Centre Praha, bylo unikátní vybavení atelieru, v té době již prohlášeného za kulturní památku, rozštípáno a vyvezeno na skládku. Nepochybně šlo o zlý úmysl, do záměru komerčního využití paláce Adria prostě nějaký atelier s „pár kusy dřevěných skříní“ nezapadal. Tak nenávratně zaniklo místo, kudy kráčely kulturní dějiny 20. století a poslední autentický fotoatelier. Posléze se přemístěný archiv musel vystěhovat i z Platýzu, kde Praha začala požadovala tak vysoký nájem, že nebylo v silách rodiny Paulů ho hradit. Nyní je umístěn v provizorních prostorách, které však neodpovídají současným nárokům na uložení fotografických archiválií ani významu této kulturní památky.

Atelier a jeho vybavení byly publikovány v odborné literatuře, ze které uvádíme základní výběr: J. Šetlík, O.Nový, Cubr-Hrubý-Pokorný, Praha 1962; J. Krása, Pocta Alexandru Paulovi, Umění XXX, 1982; P. Šálek, Alexandr Paul – monografie, Praha 1981 (diplomová práce FAMU).

[nahoru]