Documenta Bohemiae Artis Phototypica

"Alexandr Paul byl jedním z nejdokonalejších realizátorů operativního přístupu ke skutečnosti, který je tak typický pro třicátá léta. Ve fotografii spolu s mnoha dalšími tehdy spolutvořil hlavní proud (nerušeně plynoucí až do dneška), který pod sjednocující ideou funkčnosti spojil objevy konstruktivismu a nové věcnosti ve fotografické tvorbě, která už nikdy neměla být podřízena estetickému samoúčelu." (Antonín Dufek)

Vydáním dodnes nedostižné válečné edice souborů originálních fotografií Documenta Bohemiae Artis Phototypica se atelier Illek a Paul stal snad nejvýznamnějším reprezentantem vlastivědné fotografie, která byla zvláště od nástupu fašismu jedním ze sociálně nejaktuálnějších úkolů (spolu se sociální fotografií). Počínaje monumentální výstavou a knihou Umění na Slovensku (1937) pracoval Alexandr Paul především v oboru dokumentární fotografie, předválečné výstavy Staré umění na Slovensku v roce 1937 a Umění v Čechách 17. a 18. století v roce 1938 měly nevídaný úspěch a vyvolaly velký zájem návštěvníků. Výstavy vedly k myšlence, jak přiblížit výtvarné umění širokému okruhu veřejnosti. Tak začala kolem roku 1940 vznikat z iniciativy Karla Šourka, prof. Čeňka Chyského, Alexandra Paula a pod záštitou Umělecké Besedy myšlenka o edici, která by prezentovala umění vytvářením ucelených souborů originálních fotografií. Ve firmě Illek a Paul se vytvořila samostatná divize, ve které se začal uskutečňovat progresivní projekt: edice Documenta Bohemiae Artis Phototypica, soubory černobílých snímků významných památek, zhotovené přímo fotografickou cestou. Jednalo se o ojedinělý komplet nejen v tvorbě Alexandra Paula, ale v celé československé fotografii.

V roce 1944 vznikl jeden z prvních souborů, 117 fotografií, Gotická plastika 14. století v dómě svatého Víta v Praze. Poté následovaly tři soubory iluminovaných středověkých rukopisů, současně také kolekce denárů z Národního muzea a různé významné lokality, obsahující 10 – 30 snímků. Nejrozsáhlejším kompletem 300 až 400 snímků měl být Karlštejn s důrazem na Mistra Theodorika v kapli sv. Kříže. Jako první projevilo o projekt zájem Uměleckoprůmyslové museum, mezi další zájemce patřil i Ústav pro dějiny umění UK. Edice „DAB“ usilovala nejen o shromažďování snímků významných uměleckých památek, ale i těch, které aktuálně neodpovídají uměleckým tendencím doby a nejsou tedy příliš zohledňovány, přesto jsou dokumentem vývoje historické situace. Byl kladen důraz na zásadu úplnosti v obrazovém zachycení určitého uměleckého objektu a na optimální velikost fotografie o rozměru 24x36 cm, která zaručuje jak postižení celku rozsáhlejšího uměleckého objektu, tak jejího detailu a je schopna „otevírat pohled do tvarového ústrojenství uměleckého díla“ (Eva Pospěchová). Poválečné události již nedovolily vznikající dílo dokončit, zanikla i firma Illek a Paul. Jak dále zmiňuje E. Pospěchová: „I jeho pouhý fragment se zasloužil o popularizaci umění a architektury v nejlepším slova smyslu a můžeme jen litovat, že politické poměry zmařily jeho velkorysé záměry, které by dodnes byly cenným zdrojem vizuální informace o našem (a snad i zahraničním) umění a nástrojem pro studium dějin umění i dějin fotografie samé.“

[nahoru]